Každý se někdy může mýlit... 2

25. ledna 2007 v 19:40 | Lucinka256 |  jednorázovky
O dva roky později…

James se protáhl v lehké pohovce, která stála vedle postele uprostřed jeho pokoje. Dnes vystupoval s neobvyklou, jemu ojedinělou zadumaností, příliš se nevybavoval se známými, které potkával kolem sebe.
Jeho zamlklosti si v první řadě všiml samozřejmě jeho nejlepší přítel, Sirius Black. Sirius o prázdninách mezi šestým a sedmým ročníkem uprchl od své hrozné rodiny a protože skončil na ulici, Jamesovi rodiče se jej ujali. Takže se s Jamesem stali téměř bratry, prázdniny strávili pořád spolu v tom samém domě, v témž prostředí.
Bradavický lamač dívčích srdcí si elegantně prohrábl vlasy a jeho zadumaný pohled padl na Jamese.
"Dvanácteráku, co se to s tebou dnes děje?"
"Cože?" vyjekl James a trochu se oklepal. Pravděpodobně nad něčím přemýšlel a Sirius ho z jeho úvah nemilosrdně vyrušil. Překvapeně se na něj otočil.
"Ptal jsem se, co se to dnes s tebou děje," zopakoval Sirius a posadil se na jeho postel. V obličeji se mu objevilo několik starostlivých vrásek, které Jamesovi naznačovaly, že si o něj skutečně dělá obavy. Povzdechl si.
"Co by se se mnou mělo dít? Nic se neděje, jsem v pohodě, všechno je oukej," odpověděl nepřesvědčivě a zahleděl se na prázdně bílou stěnu jeho pokoje.
Sirius se ale nevzdával. "Ale no tak, já poznám, když tě něco trápí. Řekni mi co to je, protože já nedopustím, abys se takhle durdil celý den. Začínáš mi totiž až moc připomínat našeho drahého, mastnovlasého přítele a to se mi vůbec nezamlouvá."
James se proti svému smutku musel usmát. "No dobře, tak zrovna moc v pohodě nejsem," přiznal se po delší chvilce mlčení.
"Jako bych to neříkal," odvětil pohotově jeho kamarád. "Tak co tě trápí?"
"No… v podstatě se jedná o Lily…" prohlásil takovým samozřejmým a nenápadným tónem, jako by mu právě vysvětloval, že jahody jsou červené a borůvky modré.
"Hm, to mě mohlo napadnout. Už se kvůli tomu netrap, Lily zřejmě nebude ta pravá. Určitě si dokážeš najít lepší a k tobě vhodnější dívku, než jakou by ti byla ona," snažil se jej uklidnit Sirius, ale jeho slova Jamesovou myslí proplouvala bez jakéhokoliv následku. Prostě si jich nevšímal, protože podvědomě tušil, že nejsou a nikdy nebudou pravdivá. Ovšem nechtěl svému kamarádovi odporovat a tak se raději nevyjadřoval.
"Jen jsem přemýšlel, jestli by mě Lily třeba začala mít ráda, kdybych se trochu změnil…" zauvažoval nahlas.
"Cože?" vyjekl Sirius překvapeně "Proč by ses měl měnit? Jamesi, jsi takový jaký jsi a nemůžeš s tím nic dělat. Jsi dobrý a neobyčejný člověk, který by již sám o sobě měl zaujmout třeba jen svojí zvláštní povahou. Nepotřebuješ se změnit!"
"Moc dobře víš, o čem mluvím," bránil se James. "Tichošlápku, nejvíc jí vadí právě náš druh zábavy. Nelíbí se jí, když ubližujeme jiným. A když se nad tím zamyslím, tak musím přiznat, že má pravdu."
"Cože? Snad se nechceš najednou zastávat Srábka…"
James ho přerušil. "A ty si snad připadáš v pohodě, když někomu ubližujeme? Tobě to vždy připadá směšné a nikdy potom necítíš výčitky svědomí? Jsi si jist, že děláme správně?"
Jamesovy otázky donutily Siriuse se trochu zamyslet. Možná, že má v něčem pravdu…
"No, popravdě řečeno jsem si občas říkal, že…"
"Tak vidíš!" James ho opět nenechal domluvit a pokračoval: "Já si myslím, že bychom toho měli nechat. I kdyby se to Lily nelíbilo, tak to prospěje k dobru."
"Jamesi, ty jsi zamilovaný až po uši!" usmál se na něj Tichošlápek. "Ale dobrá, jak myslíš, necháme toho. Nebo alespoň před ní…"
James se vítězoslavně zašklebil. "Díky, jsi vážně super kamarád," poděkoval mu.

Jsi stále jiná,
pořád tak krásná,
ale jiná,
chladná
a nedostupná.

A já mám pocit,
že mi mizíš v dáli.
Proč to děláš?
Nebo mě jen můj zrak šálí?

Měním se,
kvůli tobě,
snažím se,
jen kvůli tobě.

Chci být lepší,
tebe hoden,
Všimni si toho,
nechci již být přehlížen.

Udělej pro mě,
moje milá,
jednou v životě
to,
co si přeji já.

Vyhov mi prosím,
dej mi šanci.
Nech mě,
jen jednou,
přestoupit hranici,
která už dlouho je
mezi námi.

Dej mi prostor,
přesvědčit tě,
že jsi mou láskou,
že miluji tě…


Po prvním měsíci sedmého školního roku v Bradavicích se už všichni Pobertové definitivně změnili. Nikdo ze studentů je nikdy neviděl ubližovat Severusi Snapeovi, nikdo je neviděl brát hůlky příliš hlasitým prvňáčkům, nikdo je nespatřil dělat něco výrazně špatného. Samozřejmě, že se z nich ze dne na den nestali naprostí andílci, protože to prostě není možné. Jenom se začali chovat značně lépe a počet jejich školních trestů se neustále snižoval…
I Lily Evansová tu změnu zaregistrovala a byla mile překvapena. Nejvíce jí těšilo, že už při učení není rušena hlasitými nadávkami na dnešní nezbednosti známé bradavické čtyřky. A ještě více se udivila, když si po měsíci šťastně zkonstatovala, že letos je jako prefektka, nyní i jako nová primuska, nikdy nemusela napomínat.
Ovšem její názor na Pottera samého se vůbec nezměnil. Pořád hloupě poposedával v jídelně a v naprosto nevhodných chvílích se poflakoval na chodbách. Nikdy nezneužil příležitosti, aby jí připomenul, jak jí to dnes sluší, případně jí někam pozval. I když už možná přestal ubližovat jiným, sám zůstal stejný a jeho nitro bylo pořád tak nafoukané a sobecké.
Její city vůči němu byly čím dál naštvanější, zatímco James se cítil čím dál více beznadějněji…

Nebelvírskou chlapeckou ložnicí sedmého ročníku lomcoval obvyklý neklid a panoval v ní hluk a nepořádek, přestože v tuto noční hodinu by již měli studenti dávno spát a v pokojích mít uklizeno.
Vysoký chlapec s tmavými vlasy se právě dohadoval se svým obrýleným přítelem stejné postavy. Malý a obtloustlý student jim jen tiše přihlížel, zatímco poslední obyvatel ložnice, plavovlasý a pobledlý mladík, se je snažil uklidnit. V místnosti panovala žívá a hádavá atmosféra.
"Jamesi, to prostě nemá cenu!" vykřikl Sirius Black a naštvaně podupával uprostřed pokoje. "Už to vzdej, víš, že to nejde."
"A proč by to nešlo! Jednou se přece může změnit, může jí konečně dojít, že nejsem takový, jak se domnívá."
"Už se o to pokoušíš šest let a pořád nic!"
"A mám ještě téměř celý školní rok. Pokud udělám něco, čím jí zaujmu, možná si toho všimne…" protestoval James. Zamračené obočí ani naštvaně rozezlené oči jeho obličeji skutečně neslušely.
Jeho přítel, Sirius se již chystal něco namítnout, aby mu zabránil. Dohadovali se, jak jinak, o svém chování a James je všechny nutil, aby se měnili spolu s ním. Jenže než stačil cokoliv namítnout, ozval se z rohu místnosti silný hlas nejchytřejšího z Pobertů.
"To je ono!" vyjekl Remus Lupin, který téměř celou poslední minutu mlčel a přemýšlel. "Něčím jí zaujmout… vyprovokovat…"


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mája mája | E-mail | Web | 14. července 2007 v 18:51 | Reagovat

Super, honem su jdu přečíst další díl

2 Maysie Maysie | Web | 16. října 2007 v 21:01 | Reagovat

Páni..utíkám číst další =)

3 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. listopadu 2007 v 18:37 | Reagovat

krása.. honem honem na další.. :o).. si jednička.. :o)

4 bláňa bláňa | 21. února 2008 v 23:19 | Reagovat

supr

5 Beri Beri | 22. července 2008 v 12:05 | Reagovat

wow,fakt super....:) jdu číst dál    :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama