Zelené oči, zelená zář - I. část

16. února 2007 v 12:29 | Brabikate |  kapitolovky - nedokončené
I. část
"Avada kedavra"
Prudké zelené světlo vystřelilo přímo na ní. Než se vůbec stačila naposledy podívat na svého syna, něco jí strhlo k zemi.
Chtěla vykřiknout.Všude jen zelená.
Padala.
Čas se zastavil.
Tma. Ticho.
"Mamí…" ozval se jakýsi dětský hlas a tma jako mávnutím proutku zmizela. Ten hlas patřil malé holčičce. Zrzavé vlásky jí neposlušně poletovaly u obličeje. Její matka stála u kuchyňské linky a krájela zeleninu k obědu. Byl parný letní den.
"Copak Lily?" zeptala se žena unaveně.
"Petunie mě zase podezřívá z toho, že jsem nějak udělala, aby zakopla." stěžovala si.
"A ty jsi chtěla, aby zakopla?" zeptala se paní Evansová. Děvčátko zaváhalo.
"Eee… Byla jsem na ní naštvaná, ale stála jsem od ní daleko! nemohla jsem to být já!" dupla si pánovitě a ruce založila v bok.
"No, no, no… Klidněte se, mladá dámo!" zarazila jí matka. "Takže ona prostě zakopla?"
Zelenooká dívka se zamyslela.
"Já nevím. Vypadalo to, jakoby zakopla, ale…"
"Ale co?" pobídla jí netrpělivě matka.
"Vypadalo to jako nějaké kouzlo!" vyhrkla Lily.
"Ale jdi…" poplácala paní Evansová po hlavě svou dceru. "Kouzla přece neexistují."
V jídelně seděl kolem stolu muž, jeho manželka a dcera. Snídali. Dívce mohlo být nanejvýš jedenáct let. Byla to ta samá, co v předchozí vzpomínce.
Za pár okamžiků dovnitř vstoupila její o dost starší sestra. Vlasy svázané do úzkostlivého culíku a v ruce nesla pár dopisů
"Lily přišel nějaký dopis" oznámila znuděně. "Mám jí ho dát?"
"Jistě" přikývl otec. "Pokud je adresován jí…"
Petunie hodila po zrzavé dívce dopis tak, že jí málem spadl do čaje. Lily jí za to zpražila zlým pohledem.
"No tak, Petunie…" mírnila jí matka. "Chovej se rozumně."
To už si ale Lily netrpělivě vyndávala dopis z obálky. Pošta jí přece nechodila každý den!
Se zatajeným dechem si začala číst.
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel : Albus Brumbál (nositel Merlinova řádu první třídy, Velký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)
Vážená slečno Evansová,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 2.září. Očekáváme vaši sovu nejpozději 31. července,
Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagalová
zástupkyně ředitele
"Ukaž, drahoušku, co ti to přišlo?" zajímala se paní Evansová.
Lily Evansová, zmatená a otřesená, se natáhla přes stůl a podala své matce ten záhadný dopis.
Žena si ho zamračeně přečetla.
"To si s tebe asi někdo dělá blázny, broučku." zhodnotila to její matka a podala dopis manželovi. I ten na to měl stejný názor.
Třeba to ale byla pravda, přemítala Lily. Třeba opravdu umí kouzlit. Všechno by se tím vysvětlovalo. Všechny ty zvláštní události…
"Tak ahoj, ty naše čarodějko!" poplácal naposledy Lilynin otec svou dceru po zádech a pomohl jí dostat těžký kufr a klec se sovičkou do vlaku.
"Ahoj" rozloučila se jedenáctiletá dívka. "A pozdravuj mámu!" popotáhla.
Vlak se začal rozjíždět, takže se jen vyklonila z okna a mávala, co jí ruka stačila, dokud se koleje nestočily a nástupiště společně s jejím tatínkem nezmizelo za zatáčkou.
Celá nervózní procházela uličkou a nakukovala do jednotlivých kupé. Všude někdo seděl a jí připadalo trapné jen tak mezi ty mnohem starší spolužáky vejít. Vždyť ona neznala jediné kouzlo! Pár jich viděla, to ano. Ukazovala jí je paní z ministerstva, která měla na starosti, aby všichni děti mudlovských rodičů věděli, kam jít a že to všechno je pravda.
Konečně jedno téměř prázdné objevila. Seděla tam pouze jedna černovlasá dívka, která jela taky nejspíš prvně.
"Ahoj" otevřela Lily dveře a nesměla pozdravila. "Máš tu volno?"
"Ahoj. Jo jasně, pojď si sednout." usmála se na ní černovláska.
Lily se nervózně usadila naproti ní. Něvěděla, kam se má dívat.
"Já jsem Jessica Simonová" představila se nakonec černovláska. "Ale říkej mi Jess."
Lily přikývla a také se jí představila.
"Jdeš do prvního ročníku?" zeptala se po chvilce ticha.
"Jo" přikývla Jessica.
"Moji rodiče jsou mudlové" oznámila jí Lily. Paní z ministerstva jí řikala, že někteří na ní budou kvůli tomu hnusní a ohrnovat nad ní nos. Tak si jí chtěla otestovat.
"To moji jsou sice kouzelníci, ale tátovi rodiče jsou mudlové..." usmála se Jess. "To toho asi moc o kouzelnickém světě nevíš, co?"
"Nevím." přikývla zrzka.
"Tak já ti to budu vyprávět, chceš?"
Když vstoupila do Velké síně, málem oněměla úžasem. Zvenčí vypadal hrad majestátně a velice, ale to nebylo nic oproti této místnosti. Nejvíc ze všeho se jí líbil ten strop. Jakoby se skrz něj dívala na oblohu...
Pak si ale uvědomila, že na ně mluví ta profesorka, co se představila jako McGonagalová.
"...až vás přečtu, posadíte si klobouk na hlavu a on vybere kolej, která se od té chvíle stane něco jako vaší rodinou a posadíte se k jejímu stolu."
"A jak budeme vědět, že tam máme jít?" sykla k Jessice.
"Bude nás vyvolávat! Ty jsi neposlouchala?" podivila se Jess. Lily Evansová se svatouškovsky usmála.
"Ackerly Josh" přečetla profesorka první jméno na seznamu a vysoký blonďatý chlapec, který postával kousek od ní se vydal trochu roztřeseně před stoličku. Posadil se a velký záplatovaný klobouk si posadil na hlavu.
Vypadalo to, jakoby klobouk o něčem přemýšlel. Tomu se Lily musela usmát.
Ale on opravdu přemýšlel!
"Mrzimor!" vykřikl pak a Lily zůstala s otevřenou pusou stát.
A zařazování pokračovalo. Další dva šli do havraspáru. Třetí - jmenoval se snad Black, šel do Nebelvíru a několik dalších šlo do Zmijozelu.
"Evansová Lilyan" přečetla další jméno a Lily měla pocit, že jí někdo polil ledovou vodou. Jakoby všichni v síni pozorovali jen jí.
Došla ke stoličce, vzala klobouk do rukou, sedla si a posadila si ho na hlavu.
"Hmm... koho to tu máme?" ozval se až příliš hlasitě nějaký hlas uvnitř její hlavy. Polekaně sebou škubla.
"Ano, už vím... Nebelvír!" křikl na celou Velkou síň.
Ozval se hurónský jásot u stolu úplně napravo. Bylo jí jasné, kam má tedy jít. Šťastně se usmála a vyrazila vpřed.
"Výborně! Slečna Evansová nám opět předvedla, jaký má talent!" rozplýval se mohutný profesor lektvarů nad jejím kotlíkem ke konci jedné obzvlášť těžké hodiny.
"Dvacet bodů pro Nebelvír!" přidal si. "Nejrychleji z celé třídy a bez jediné chybičky!"
Lily se jen rozpačitě pousmála, protože nevěděla, co na to říct. Naštěstí ji ale vysvobodil zvonek a on si rychle vyprázdnila kotlík, sbalila si věci do tašky a společně s Jessicou se co nejrychleji vypařila.
"Výborně! Slečna Evansová nám předvedla, jaký má talent!" ozvalo se za ní na chodbě uštěpačným hlasem. Zamračila se. Šla však dál.
"Dvacet bodů pro Nebelvír!" ozval se stejný hlas. To už se Lily otočila.
"Měl bys být rád, že někdo pro tvojí kolej sbírá body, Pottere! A když mi to tak závidíš, tak se trochu snaž!" křikla na něj.
Byl to však jedenáctiletý kluk, kterému na holkách ani v nejmenším nezáleží. Hlavní byli kamarádi a před těmi on se nehodlal shazovat.
"Promiň, ale ne každý touží potom být šprt." odpověděl jí ledově.
Zamračila se na něj ještě víc. Otočila se a odkráčela pryč.
Snažila se tvářit, že už myslí na něco úplně jiného, ale oči se jí nějakým nedopatřením začaly lesknout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 15. listopadu 2007 v 16:23 | Reagovat

Jé .to je pěkný.. :o)...

2 Lucy Sallieri-Malfoy Lucy Sallieri-Malfoy | 22. prosince 2007 v 20:58 | Reagovat

Je to vážně povedenné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama