Like the coldest winter chill

23. října 2008 v 11:17 | maure |  jednorázovky
Dlouho jsem nic nepsala... Chyběla inspirace, nálada i čas. Omlouvám se. Nebudu říkat, že se to už nestane, ale pokusím se, aby se vždy 1. dne v měsíci něco objevilo... Pokusím...
Just... enjoy it.
maure

Jedná se o povídku hodně ovlivněnou písničkou Heaven beside you od Alice in chains a teď jsem si všimla, že se tam objevilo i něco z Austinové... Kaji se.

Like the coldest winter chill...
Mrazí tě. Nejradši by sis nafackovala za ta léta pohrdání a nenávisti. Teď už víš, že ne vše můžeš vzít zpátky. Už víš, že jsi celou dobu viděla jen povrch, náťer. Ty, která sis vždy hodně myslela o svém ostrozraku.
Heaven beside you -
Víš, že tvé nebe sedí přímo vedle tebe. Snažíš se vnímat lektvary, ale přesto ti oči pořád sjíždějí an rozcuchaného chlapce o několik míst vedle. CHceš vykřiknout, že ho miluješ, rozběhnout se k němu nebo udělat něco stejně bláznivého. Neuděláš to a pak si připadáš jako srab. Pořád si půjčuješ stejné množství knih, ale sama víš moc dobře, že je nedokážeš číst. Oči ti klouzají po řádkách a přitom nevnímáš jediné slovo z textu. V ruce žmouláš řetízek se srdíčkem, které jsi od něj dostala k Vánocům. Tři měsíce se krabička válela nerozbalená v prachu pod postelí.
- hell within
Stala se z tebe jen maska. Bezduše dál děláš vše jak dřív, chodíš na hodiny, do knihovny, na Křiklounovy elitářské večírky a po večerech se učíš. Každou noc děláš obchůzky na škole a ztrháváš body provinilcům. Ty, vždy dokonalá, vždy bez trestu. Uvnitř ti ale vře. Všechny pocity se ti mísí dohromady - palčivá bolest s láskou, chvíle naprostého zoufalství v zuřivý vztek nebo v jiskřičky naděje při každém pohledu nebo sebemenším náznaku zájmu. Když ho vidíš v objetí jeho dívky, máš chuť tam vběhnout a začít jí rvát vlasy, mlátit hlavou o podlahu. Přitom se ale snažíš skrýt slzy, které ti zrádně utíkají z očí. Pak opět přichází záchvat zuřivosti, kdy ve svém pokoji (výhoda primusů) trénuješ kletby a likviduješ jimi nábytek. Chceš se stát bystrozorem - víš, že na to máš, nikomu nebudeš chybět a aspoň nějakým způsobem budeš s ním.
Teď ti chybí každé písknutí, každý obdivný pohled, každé jeho: "Hej, Evansová". Opět pláčeš a přeješ si jen jediné.
And you wish you have it still...
Heaven inside you.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Parvaty Parvaty | Web | 28. října 2008 v 19:14 | Reagovat

Jé to je pěkný...... Takový smutný,ale zároveň..... Píšeš moc hezky

2 lily lily | 25. listopadu 2008 v 15:56 | Reagovat

pěkný ale trošičku smutný...

3 marauders marauders | Web | 28. ledna 2009 v 18:13 | Reagovat

ajajaj

4 Lil Lil | 17. července 2009 v 19:47 | Reagovat

to je strašně krásný a zároveň tak moc smutný...

5 dudu dudu | Web | 27. října 2010 v 15:48 | Reagovat

krása

6 Manee Manee | E-mail | Web | 6. února 2012 v 14:23 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama